Fauny

Přehled fauny

Z hlediska směrnic Evropské unie o ochraně přírody je mezinárodní význam národního parku Kalkalpen vysoký. Celkem 22 typů stanovišť, mezi nimi i osm prioritních, bylo nominováno do soustavy chráněných území Natura 2000. Ptačí fauna je s 19 druhy uvedena v příloze I a co nevidět se předpokládají nominace dalších živočichů, pro jejichž zachování je rovněž potřeba stanovit zvláštní chráněné oblasti. Jako prioritní druhy, což jsou ohrožené druhy, za jejichž zachování má Evropská unie zvláštní odpovědnost, jsou vedeni medvěd hnědý, tesařík alpský a ruský přástevník medvědí. U tesaříka alpského, který se stal vysloveně vzácným v celé střední Evropě, experti odhadují, že v hojnějším počtu se v celém Rakousku vyskytuje snad jen v oblasti národního parku Kalkalpen.

Na seznamu aktuálně nejvíce ohrožených druhů obratlovců jsou dva netopýři, obývající národní park, vrápenec malý a netopýr černý. První výsledky mapování svědčí o pozoruhodném stavu. Podle nich by měl národní park Kalkalpen představovat pro oba tyto celosvětově nejvíce ohrožené druhy vysoce významné útočiště.

Z hlediska alpské oblasti je působivý vysoký počet tzv. endemitů Východních Alp, to platí i pro místní endemity, které se vyskytují výhradně v národním parku a v jeho blízkém okolí. Za ochranu těchto druhů má národní park Kalkalpen vysokou odpovědnost. 

Známých je dosud pouze deset druhů, z nichž všechny se vyskytují na malém prostoru alpínské oblasti pohoří Sengsengebirge, jakož i v podzemních a jeskyních systémech, včetně míst vývěru pramenů: jeskynní brouci a dva druhy šneků vyskytující se u pramenů, stejně jako několik druhů žijících na malém prostoru alpínské oblasti národního parku, jako jsou střevlík Leistus austriacus, nosatec Otyorynchus schaubergeri a dva další druhy měkkýšů. Z národního hlediska je nutné vyzdvihnout zvláště příznivé počty kuňky žlutobřiché, strakapouda bělohřbetého a jasoně červenookého.
Dále je zde od roku 1999 potvrzen trvalý výskyt rysa a existují důkazy o původní populaci pstruha obecného, u kterého se jedná o jediný známý výskyt v Horním Rakousku.

Návrat divoké přírody probíhá v rychlých krocích.
Kdysi silně ohrožené druhy, jakými jsou brouci, kteří se vyskytují jen na houbách stromů a na silně ztrouchnivělém mrtvém dřevě, tudíž vyžadují pralesní podmínky, nebo roháči, původně pocházející z pěti oblastí, kteří jsou vázáni na odumřelé silné dřevo listnatých stromů, najdeme dnes mnohem častěji. Klid, který se do oblasti vrátil, zvláště prospívá také druhům citlivým na narušení prostředí, jako je například orel skalní. V současné době hnízdí v národním parku minimálně tři páry orlů skalních, vyvádějící mláďata.